Revoluční panovník a milovník života Jindřich IV. Navarrský

K nejpokrokovějším panovníkům své doby patřil beze sporu Jindřich IV. Navarrský. Často opomíjený a přitom král, kterému se podařilo z chudých poměrů Navarrského království na úpatí Pyrenejí dostat až do Versailles. Díky němu se podařilo dosadit na trůn nejvýznamnější francouzský rod Bourbonů.

Již od mládí byl velmi zvídavý a citlivý. Vymykal se všem zažitým stereotypům té doby a dokázal jak soucítit s obyčejným člověkem tak dodržovat etiketu dvora. Prošel si velkým množstvím konfliktů mezi hugenoty a katolíky. Jeho soukromý život byl plný bolesti, ale zároveň také vášně a lásky k něžnému pohlaví. Proslýchá se, že mu samotný Nostradamus předpověděl osud, podle kterého se měl stát francouzským panovníkem.

Jeho první manželkou se stala Markéta z Valois. Její matka Kateřina si slibovala od sňatku s mladým Jindřichem usmíření náboženství ve Francii. Katolíci s hugenoty do té doby vedli velké množství nikdy nekončících válek. Tento sňatek měl vše urovnat. Dne 18. Srpna 1572 bylo toto dost netradiční manželství mezi Markétou a Jindřichem uzavřeno. Vzhledem k rozdílnosti vyznání odmítl navarrský princ vstoupit do kostela a mladý pár uzavřel sňatek před chrámem. Vše byl nápad Jindřicha, který dokázal jako vždy vymyslet originální řešení zdánlivě neřešitelných situací. Markéta to nesla velmi těžce, ale do Jindřicha se i přesto hluboce zamilovala. Jeho osobité kouzlo ji očarovalo.

Následně, ale přišla událost, která nemá v historii obdoby. Bartolomějská noc se stala symbolem neúcty člověka k člověku. Došlo k zavraždění 3000 hugenotů přímo v Paříži. Dalších 20 000 lidí bylo v důsledku této události zavražděno po celé Francii. Byl to černý den pro celou zemi. Jindřich přišel o mnoho svých přátel a členů své družiny. Oslava svatby se zvrhla v krveprolití a to pouze z důvodu rozdílného výkladu obou náboženství, která uctívají stejného Boha. Mrtvá těla se povalovala volně po ulicích. Těžko si představit hrůzy, které museli přeživší prožívat.

V roce 1574 umírá král Karel IX., bratr Markéty z Valois. K moci se tak dostává další z jejich bratrů Jindřich III.

I když zemřelo mnoho hugenotů a jejich vůdců, odmítli se vzdát. Rozhořel se tak další boj mezi katolíky a protestanty.  Výsledkem toho byl Namurský edikt, který vydal Jindřich III. Vyloučil tímto činem z následnictví Jindřicha IV., který byl nadále vůdcem „svých bratrů“.  V důsledku toho vypukla osmá hugenotská válka, které se neřeklo jinak než válka tří Jindřichů. Nejprve měla navrch katolická strana v čele s ambiciózním Jindřichem I. Vévodou de Guisem. Tento vévoda si později dělal nárok na i samotný trůn.

To přimělo Jindřicha III. Uzavřít dohodu s Jindřichem IV. a následně nechal vévodu de Guise zavraždit.  Osud ovšem krále Jindřicha III. také dostihl. Byl zabit atentátníkem v Paříži v roce 1589. Tak vymřela panovnická linie Valois po meči.

Po této události se k nelibosti katolíku dostává na trůn tolik zmiňovaný Jindřich IV. Navarrský. Většina obyvatel tehdejší Francie chtěla ovšem na trůnu vidět katolíka. Prozíravý Jindřich, který vnitřně nikdy nepřestal být protestantem a i přes nevoli svých blízkých se stává katolíkem. Udělal to z toho důvodu, že chtěl být panovníkem všech francouzů. Nerozlišoval, zda je jeho poddaný té či oné víry. Chtěl ukončit léta nesmyslných válek. Sám cítil, že zemřelo mnoho lidí zbytečně. Chtěl v lidech probudit toleranci a nastolit mír. Vydal proto v roce 1598 edikt Nántský, který zaručoval svobodu vyznání. Byl důležitý zejména pro hugenoty, kteří se nemuseli po letech bát útlaku ze strany katolíků. Ovšem tento čin způsobil rozhořčení v samotném Vatikánu a bylo mu vyhrožováno dokonce smrtí. Ostatně jako všechny dobré činy měl být i tento po zásluze potrestán.

Následně pozvedl ekonomiku, nechal zpevnit komunikace, provedl mnoho reforem (soudní, správní atd.). Zaměřoval se na běžného člověka. Chtěl, aby každý venkovan měl alespoň jednou týdně maso a nestrádal.

V roce 1599 se rozvedl s princeznou Markétou, která nenaplnila jejich manželství a nedala mu tolik vytouženého následníka trůnu.

Oženil se proto s Marií Medicejskou. Ta mu porodila budoucího krále Ludvíka XIII. Je nutno ovšem říct, že ani jednu ze svých manželek skutečně nemiloval. Hlavně Marii Medicejskou nemohl vůbec vystát. Ve svém srdci neustále nosil svou milenku Gabrielu, která byla příslušnice nižší šlechty a kterou opravdu ze srdce miloval. Bohužel jeho životní láska byla otrávena včetně dítěte, které bylo na cestě. S touto ztrátou se nikdy zcela nevyrovnal. Uvažoval dokonce o tom, že Gabriela se po rozvodu s Marií stane královnou. Bohužel už se tak nestalo.

Stárnoucí král, který žil v nešťastném svazku se snažil alespoň nalézt útěchu v náručí mladých dam. Byl vyhlášený u dvora a mnoho dívek se chtělo vetřít do jeho přízně.

Bohužel díky svým revolučním myšlenkám a reformám měl Jindřich IV. Navarrský také mnoho nepřátel. To se mu stalo osudným. Roku 1610 do jeho kočáru při projížďce vtrhl katolický fanatik Jean François Ravaillac a několika bodnutími ukončil jeho život.

Zemřel panovník, který svou velikostí a myšlenkami předběhl svou dobu. Člověk se srdcem na pravém místě. Král, který žil v souladu s přírodou a který se v myšlenkách vracel do své milované Navarry, kde prožil bezstarostné dětství…

Jeho život byl inspirací pro tento kvalitní snímek. Nelze nic jiného než doporučit.